Jsem si poplakala…

Vše je otázka úhlu pohledu 🙂

Dnes dopoledne z krásné a báječné ženy vypadla výše zmíněná slova… JSEM SI POPLAKALA…

Tím jak jsme různí, jak každý vnímáme věci jinak a po svém…
V mém podání bych si tato slova vyložila tak, že bych byla celá „usoplená“, řasenka rozmazaná po celém obličeji – černé šmouhy… a přede mnou alespoň půl krabice mokrých papírových kapesníků.

Tato úžasná žena uronila asi 20 slz… Nevím, možná víc, jsem to fakt nepočítala…

A ano, když se na situaci podíváme její optikou, kdy po nelehké životní události nebyla schopná plakat… Tak ano, dnes si poplakala…

 

cítím obrovskou vděčnost, za projevenou důvěru, odvahu se mnou sdílet příběh. Jsem poctěna, že mohu jít na chviličku stejným směrem, vedle Tebe, krásná duše…

 

Děkuju
S láskou a světlem
Lucie LADIA 🙂